Když jsem se tě nedávno ptala, který článek je tvůj nejoblíbenější, hodně lidi psalo, ze naše loňské výročí. Vůbec nevím proč, možná ta romantika, ale jsem ráda, že se článek líbil. Rada bych pro změnu psala o něčem jiném letos, ale tak jsme si Calistogu oblíbili, že jsme se vrátili 😁 Takže letošní výročí je hodně podobné tomu loňskému 😄 Samozřejmě bych to tu nedávala, pokud by všechno bylo úplně stejné, ale par změn se letos událo, tak tu dam krátký článek 😉
Letos byl plán takový - oba dva si vezmeme čtvrtek & pátek volno, na tyhle dva dny pojedeme do Monterey, sami, pak zajedeme domu, vyzvedneme psy, a sobotu a neděli strávíme v Calistoga (tam kde jsme byli loni).
Já jsem teda byla v Monterey zatím jen jednou, s mamkou a Táňou (předchozí článek) a jenom na skok, ale Jeff nikdy nebyl. Básnila jsem mu o tom, jak je tam krásně, že se rozhodl nás tam vzít. Ale to bysme nebyli my, aby nebyl nějaký problém 🤨
Týden před našim výročím jsme jeli se psama na výlet, cesta byla dlouhá a bylo příšerně vedro. V jednu chvíli začal Tucker šileně vyšilovat, rychle dýchat a kňučet. My jsme si říkali, ze to nic není, protože on má takové stavy v autě dost často, když si mysli, že už jsme dorazili na místo. Většinou to rychle přejde, ale tentokrát nám to začalo dělat starosti, protože takhle "panikařil" skoro 30 min. Nakonec se nám ho teda podařilo uklidnit a po cestě zpátky byl v poho.
Pak se mu ale to samé stalo i druhý den, když nás přijela navštívit Jeffova ségra. Normálně Tucker vyšiluje chvilku, když je někdo u dveří, ale pak se uklidni. No a opět mu to trvalo nějak moc dlouho. Začala jsem se bát, že se třeba "přehřál" na tom výletě autem a že má teď takové stavy. Znova se mu to stalo ve středu, den před našim odjezdem do Monterey.
Seděli jsme s Jeffem u telky a přemýšleli, co s ním. Na veterině je zavřeno, a i když počkáme do druhého dne, tak nás stejně nevezmou, bůh ví do kdy. A hotel v Monterey už byl zaplaceny. Tak dlouho jsme rozmýšleli, až jsme řekli OK, vezmeme ho na psi "pohotovost" v San Leandro, tam je to docela "levné". Ale to už bylo 11 v noci. Než jsme tam dojeli, bylo zhruba 22:30. V čekárně byli jenom 2 psi – říkali jsme si, že to půjde rychle. Pche, kdyby jsme věděli ...
Vedle nás seděl zlatý retrívr, velký mohutný pes a porad postával. Nechápala jsem, že si nesedne. Byl tam s Asijskou rodinou (matka, starší syn a mladší dcera). Po chvíli jsem se s nima dala do řeči, a oni mi vysvětlili, že se jejich strejda opil, den předem, a psovi šlápnul na ocas a zlomil mu ho. Ptala jsem se jich, proč ho nevzali dřív, proč čekali skoro cely den, a oni, že si mysleli, ze "to přejde". Já jsem byla úplně vzteky bez sebe!! Ta mladší dcera se s tím psem furt fotila, i když byl očividně v bolestech a utahaný až za roh. Doktoři kolem něho chodili a nikdo nic. Božatko pes byl na nohou pres 24 hodin v kuse, bal se sednout, nebo si lehnout. Byl unavený a padaly mu oči. V té čekárně seděli 6 hodin, než ho konečně prohlídnul doktor. Fakt se mi za něj chtělo brečet, chudák pes. Mezitím, my jsme tam s Tuckerem, který vypadal naprosto v pořádku 😑
Nedostali jsme se na radu až do 4 hodin ráno, druhý den. 5 hodin v čekárně. Recepční nám říkala, že tam mají jenom 2 doktory, jeden operoval psa, kterému se v krku zaseknul micek a nemohl dýchat. No dokážeš si určitě představit, jakou jsme měli noc ... Když jsme konečně přišli na radu, doktorka si prohlídla a poslechla Tuckera, napsala si poznámky o tom, co jsme ji popsali a pak nám řekla, že Tucker má panické záchvaty. Debil pes, z čeho má paniku?? že nebude mít na nájem?? Vůl jeden ... 😂 Řekla nám, že Tucker už je starší, "geriatrický" pes. Je možné, že mu začíná stařecká demence, nebo ze má nějaké stresy ... že prý bude v pohodě, ale máme s nim zajit k našemu normálnímu veterináři, vzít krev a vyšetřit. Prý kdyby nám to udělala ona, tak nás to výjde tak na tisíc $$. Jsem zalapala po dechu.
Takže jsme po zhruba 5ti hodinách čekaní zaplatili $150 za prohlídku a šli se domu vyspat 😄 Není nad správně strávenou dovolenou ... Jo a jen tak mimochodem - od toho dne už se to Tuckerovi nikdy nestalo, takže jsme se na vyšetřeni vyprdli ... No říkám, vůl pes ...
Letos byl plán takový - oba dva si vezmeme čtvrtek & pátek volno, na tyhle dva dny pojedeme do Monterey, sami, pak zajedeme domu, vyzvedneme psy, a sobotu a neděli strávíme v Calistoga (tam kde jsme byli loni).
Já jsem teda byla v Monterey zatím jen jednou, s mamkou a Táňou (předchozí článek) a jenom na skok, ale Jeff nikdy nebyl. Básnila jsem mu o tom, jak je tam krásně, že se rozhodl nás tam vzít. Ale to bysme nebyli my, aby nebyl nějaký problém 🤨
Týden před našim výročím jsme jeli se psama na výlet, cesta byla dlouhá a bylo příšerně vedro. V jednu chvíli začal Tucker šileně vyšilovat, rychle dýchat a kňučet. My jsme si říkali, ze to nic není, protože on má takové stavy v autě dost často, když si mysli, že už jsme dorazili na místo. Většinou to rychle přejde, ale tentokrát nám to začalo dělat starosti, protože takhle "panikařil" skoro 30 min. Nakonec se nám ho teda podařilo uklidnit a po cestě zpátky byl v poho.
Pak se mu ale to samé stalo i druhý den, když nás přijela navštívit Jeffova ségra. Normálně Tucker vyšiluje chvilku, když je někdo u dveří, ale pak se uklidni. No a opět mu to trvalo nějak moc dlouho. Začala jsem se bát, že se třeba "přehřál" na tom výletě autem a že má teď takové stavy. Znova se mu to stalo ve středu, den před našim odjezdem do Monterey.
Seděli jsme s Jeffem u telky a přemýšleli, co s ním. Na veterině je zavřeno, a i když počkáme do druhého dne, tak nás stejně nevezmou, bůh ví do kdy. A hotel v Monterey už byl zaplaceny. Tak dlouho jsme rozmýšleli, až jsme řekli OK, vezmeme ho na psi "pohotovost" v San Leandro, tam je to docela "levné". Ale to už bylo 11 v noci. Než jsme tam dojeli, bylo zhruba 22:30. V čekárně byli jenom 2 psi – říkali jsme si, že to půjde rychle. Pche, kdyby jsme věděli ...
Vedle nás seděl zlatý retrívr, velký mohutný pes a porad postával. Nechápala jsem, že si nesedne. Byl tam s Asijskou rodinou (matka, starší syn a mladší dcera). Po chvíli jsem se s nima dala do řeči, a oni mi vysvětlili, že se jejich strejda opil, den předem, a psovi šlápnul na ocas a zlomil mu ho. Ptala jsem se jich, proč ho nevzali dřív, proč čekali skoro cely den, a oni, že si mysleli, ze "to přejde". Já jsem byla úplně vzteky bez sebe!! Ta mladší dcera se s tím psem furt fotila, i když byl očividně v bolestech a utahaný až za roh. Doktoři kolem něho chodili a nikdo nic. Božatko pes byl na nohou pres 24 hodin v kuse, bal se sednout, nebo si lehnout. Byl unavený a padaly mu oči. V té čekárně seděli 6 hodin, než ho konečně prohlídnul doktor. Fakt se mi za něj chtělo brečet, chudák pes. Mezitím, my jsme tam s Tuckerem, který vypadal naprosto v pořádku 😑
Nedostali jsme se na radu až do 4 hodin ráno, druhý den. 5 hodin v čekárně. Recepční nám říkala, že tam mají jenom 2 doktory, jeden operoval psa, kterému se v krku zaseknul micek a nemohl dýchat. No dokážeš si určitě představit, jakou jsme měli noc ... Když jsme konečně přišli na radu, doktorka si prohlídla a poslechla Tuckera, napsala si poznámky o tom, co jsme ji popsali a pak nám řekla, že Tucker má panické záchvaty. Debil pes, z čeho má paniku?? že nebude mít na nájem?? Vůl jeden ... 😂 Řekla nám, že Tucker už je starší, "geriatrický" pes. Je možné, že mu začíná stařecká demence, nebo ze má nějaké stresy ... že prý bude v pohodě, ale máme s nim zajit k našemu normálnímu veterináři, vzít krev a vyšetřit. Prý kdyby nám to udělala ona, tak nás to výjde tak na tisíc $$. Jsem zalapala po dechu.
Takže jsme po zhruba 5ti hodinách čekaní zaplatili $150 za prohlídku a šli se domu vyspat 😄 Není nad správně strávenou dovolenou ... Jo a jen tak mimochodem - od toho dne už se to Tuckerovi nikdy nestalo, takže jsme se na vyšetřeni vyprdli ... No říkám, vůl pes ...
Čtvrtek
Po pár hodinách spánku jsme se teda sbalili, Jeffova ségra přijela hlídat psy a my jsme jeli. Monterey není tak daleko, par hodin autem, ale nevyspaní a v tom horku to bylo nekonečné. Málo jsme věděli, ze počasí v Monterey je podobné tomu v SF - když je všude hezky, v SF chčije. Když je všude jinde zima, v SF sviti slunko :-D Takže jsme se hodně divili, když jsme přijeli bliž, všude byla mlha, mrholilo a kosa jak na Sibiři.
Ubytovaní jsme měli v hotelu Monterey Tides, na plazi Del Monte. Z dálky to vypadalo jako ošklivý starý hotel u dálnice, ale recepce byla nádherná, s výhledem na more z každého okna:
Ubytovaní jsme měli v hotelu Monterey Tides, na plazi Del Monte. Z dálky to vypadalo jako ošklivý starý hotel u dálnice, ale recepce byla nádherná, s výhledem na more z každého okna:
Údiv mě ale přešel, když jsme dorazili do našeho pokoje - očividně byly pokoje zrenovované, namalované a nábytek jim mel dodat ten "luxusní" vzhled, ale když se člověk podíval bliž, byl to porad ten starý ošklivý hotel, jen natřený na "novo" 🤐 Z dálky a z fotek vypadá perfektně, ale nábytek byl z levného materiálu (skoro bych řekla horši než IKEA), popraskaný, povlečeni bylo očividně přepoužívané už z roku 1999, klimatizace byla stará a zaseknutá ... No nebylo to nic moc. A k tomu to počasí ... No nebyli jsme úplně nadšeni
Na procházku po plazi to určitě nebylo, tak jsme si řekli, že se zajdeme projit po městě a sedneme si někam na oběd. Upřímně, moc jsme toho v tom jejich "downtown" nenašli. Nakonec jsme se spokojili s malou vinárnou s výhledem na vodu, ale malým výběrem jídel (hlavně pro mě, bezlepkového mamlase).
Jmenovalo se to tam Taste of Monterey, a jídlo bylo docela dobré, ale za ty peníze jsme čekali víc. Je pravda, že tam byl asi příplatek za ten výhled
Jmenovalo se to tam Taste of Monterey, a jídlo bylo docela dobré, ale za ty peníze jsme čekali víc. Je pravda, že tam byl asi příplatek za ten výhled
Ještě chvilku jsme se procházeli po městě, ale pak začlo poradně pršet, tak jsme spěchali zpátky do auta. Zbytek dne jsme strávili v posteli na pokoji, čučeli na filmy a utahaní jsme usnuli už někdy v 9 večer, po rychle návštěvě hotelové restaurace 😂
Pátek
Pátek nebyl o nic lepší – celou noc pršelo, s pokračováním i ráno, a z pokoje jsme se museli vystěhovat před obědem. Na snídani jsme si zašli do malé, zapadlé kavárny, nebo by se tomu taky dalo říkat bistro. Na Jeffuv styl moc levné a přelidněné. Ale jedna z mala restauraci s bezlepkovým snídaňovým výběrem. Jmenovalo se to The Wild Plum a pokud chceš v Monterey slušně velkou snídani za levno, určitě bych se tam zastavila. Maji všechno možné od palačinek, pres vajíčka a slaninu až po čerstvé krosany.
Protože byla porad kosa jako blázen, našli jsme si ve městě maličkou kavárnu (tentokrát vybíral Jeff), dali jsme si kafé, poseděli, zahráli se a jeli o dům dal.
Kavárna se jmenovala Alta Bakery - malička a předražena, ale čerstvé, užasne pečivo, perfektní kvalitní kafe a dokonce prodávali obrazy místních umělců.
Protože byla porad kosa jako blázen, našli jsme si ve městě maličkou kavárnu (tentokrát vybíral Jeff), dali jsme si kafé, poseděli, zahráli se a jeli o dům dal.
Kavárna se jmenovala Alta Bakery - malička a předražena, ale čerstvé, užasne pečivo, perfektní kvalitní kafe a dokonce prodávali obrazy místních umělců.
Než to zase otočíme a pojedeme pár hodin domu, chtěli jsme se podívat po okolí. Monterey sedí hned vedle malého městečka Carmel-by-the-Sea, nebo prostě Carmel. Když jsme odjížděli z Monterey, našla jsem na mapě cestu, jmenuje se to 17 MILE DRIVE a je to cesta, vedoucí podél pobřeží z Monterey do Carmel. Je na ni několik "ikonických" atrakci. Za přístup na tuhle cestu se sice platí ($10.50/auto), ale rozhodně doporučuju! Je tam nádherný výhled na moře, jsou tam zastávky na tuleně a na ptáky, je tam Lone Cypress (osamělý cypřiš) apod. Samozřejmě cestou projíždíš kolem milionových baráku, až dojedeš k Pebble Beach, což je známá golfová destinace.
My jsme teda neměli moc čas se zastavovat, ale nebyla bych to já abych nevyfotila každý obrovsky barák, co nám stál v cestě 😆
My jsme teda neměli moc čas se zastavovat, ale nebyla bych to já abych nevyfotila každý obrovsky barák, co nám stál v cestě 😆
Tady pár fotek z Pebble Beach:
V Carmelu jsme potom nechali auto někde v uličce, a šli jsme se projít po obchodech, malých galeriích a restauracích. Nemam žádné fotky, ale je tam krásně. Sice dost draho, ale aspoň na procházku a fotky to stojí za to.
No a jelo se domů!
No a jelo se domů!
Sobota
V sobotu jsme teda vyzvedli psy a jeli opět zhruba 2 hodiny, tentokrát na sever pro změnu. Byli jsme znova v tom samém resortu ze kterého jsem dávala video loni. Nebyli jsme teda ve stejném domku, ale byli jsme v domku, který vypadal úplně stejně jako ten minulý - jmenuje se to tam Solage Calistoga.
Byli jsme i v té samé vinárně, jako minule, protože je to naše oblíbená. Jmenuje se to tam Brian Arden, a sice nemají moc velký vyber vina, ale za to mají moc krásnou vinárnu, moderní, prosklenou, s posezením venku i vevnitř. A co je nejdůležitější – může se tam se psama, venku i vevnitř. A i když vino je tam OK (já mam radši sladší a všechno co oni mají je suché), tak jejich "předkrmy" nebo "chuťovky" jsou BRUTALNĚ vynikající! Jejich kuchař je profik, a i taková blbost jako "deviled eggs" (bílky plněné žloutky s kořením) tam chutná jak v 8-mi hvězdičkové restauraci. Pokud budeš poblíž, zastav se tam. Ochutnávka stoji $30/osobu (5 různých vin) + jídlo si platíš zvlášť, ale to je úplně normální cena ve vinárnách v Kalifornii. Občas najdeš male rodinné vinárny, kde se platí třeba $20-25, ale tech je dost málo a většinou si musíš přinést svoje vlastni jídlo.
Zajeli jsme se usadit do hotelu, Jeff sel do posilovny a já jsem si šla lehnout do jednoho z jejich vyhřívaných termálních bazénů. Bohužel nemám svoje fotky, ani jsem si nebrala sebou mobil, ale tady je pár fotek z jejich stránek – snad mě nikdo nebude žalovat za nelegální používaní 😄
Večer, když jsme se oba osprchovali, vyvenčili psi a měli hlad jako sviňa, zašli jsme si do jejich hotelové restaurace. Už jsem o ni jednou psala (možná ne) - je to jedna z mala restauraci s označením MICHELIN - to znamená, ze už měli tolik hvězdiček, ze nebylo dost místa na zdi je všechny vystavit 😂 Ne, dělám si srandu, ale je to skoro pravda. Michelinove hvězdičky označují restaurace, které jsou lepší než klasické hvězdičky. Aby mohla restaurace dostat jednu ze 3 možných Michelin hvězdiček, musí si projit procesem a namátkovou kontrolou jídel. Nebudu to tady rozepisovat, ale dobře je to popsané ve filmu Burnt (Dokonalý Šéf) s Bradlym Cooperem. Super film a něco se z něho naučíš 😏
Neděle
Ráno jsme vstali, prošli jsme se se psama, a opět se šli najíst 😄 V té stejné restauraci mají i snídaně, a naštěstí pro mě, dělají ty nejlepší bezlepkové palačinky s malinovou omáčkou. Pokud se ti nechce jezdit až do Calistogy, udělej si doma sladké lívance, na plotně si uvař omáčku z malin a na vrch si těpni lžičku řeckého jogurtu. Tadáá!!
No a konečně - nebyla by to ta správná dovolená bez drinku u bazénu. Zrovna se tam chystali na nějakou párty, tak jsme se tam na tajňáka vplížili a dali si jedno-dvě mojita 😜
Myslím, že tenhle článek to nedotáhne na "NEJLEPŠÍ", ale snad se ti bude líbit 🥰 Určitě mi dej vědět!