** Jedna zajimava poznamka - kdyz jsem jela jako Aupair ve 2011, stranky Student Agency slibovali 3-denni skoleni v hotelu v New Yorku. Ve skutecnosti jsme ale meli skoleni v New Jersey (i kdyz s vyhledem na NY z dalky). Ted jsem se divala znovu na stranky SA a uz to spravili a pisou, ze skoleni je BUD v Jersey nebo v NY. **
Cesta autobusem trvala asi tri-ctvrte hodiny. Popravde si moc nepamatuju, vubec jsem nevnimala cas. Se slzama v ocich jsem poslouchala jak se holky bavi anglicky, at uz byly Africanky nebo Svedky, mely dobrou anglictinu. Ja jsem sedela sama a nebavila jsem se s nikym, ani jsem nikomu nerozumnela. Ale kochala jsem se pohledem na Ameriku. Bylo to zvlastni. Ne, ze by se Amerika lisila od Evropy tak moc, ale pritom byla uplne jina! Napisy s nazvy ulic, velke auta, male auta, predrazene auta, zlute autobusy, taxiky (to bylo jeste v dobe, kdy byly taxany vice mene jen v Praze) ruznych druhu a barev, lidi jak na Vietnamskem trzisti, a tolik ruznych narodnosti a "barev" kuze (cernosi, asiati, muslimove, bili, Indove, ....). Ja, "devucha od Ostravy", jsem videla jednoho jedineho cernocha za celych svych 20 let zivota. A tady jich bylo vic nez lidi v cele Ostrave! Ta architektura, mosty, prumyslove kominy, ... Toho bylo tolik! Bohuzel, at hledam jak hledam, zadne fotky z celeho skoleni jsem nenasla :-(
Po prijezdu jsme dostaly balicek informaci s dennim rozvrhem, kartu od hoteloveho pokoje a pak uz jsme meli volno. Byla jsem na pokoji se slecnou z Francie. Byla hodna a sympaticka, ale s tim francouzskym prizvukem ji bylo blbe rozumet. Moc jsme toho stejne nenamluvily. Jedine, co jsem chtela byla sprcha, napsat nasim, ze jsem ok, a do postele. Ono te totiz po prijezdu do Ameriky (nebo kamkoli trosku dal od Evropy) ceka jeste jedna prekazka - jetlag [dzetleg]. Cesky pry se to jmenuje "pasmova nemoc", a practicky je to syndrom, kterym trpi lide, kteri v kratkem casovem intervalu projdou 2 a vice casova pasma. Spatne se to vysvetluje, ale prakticky to vypada asi tak:
Z Prahy letis v 8 rano ceskeho casu, let do NY trva 8 hodin, takze jsi v NY v 16 hod. Chapes? Super, tak dal - v NY je Vychodni Americke Casove Pasmo (Eastern Time Zone) a to znamena, ze je cele vychodni pobrezi, a jeste nejaky kousek, je o 6 hodin pozadu od Prazskeho casu. Porad jeste stihas? Ok - Takze vyjedes z Prahy v 8 rano, let trva 8 hodin, a v NY jsi v 10 rano. Mazec co? Ale to neni jetlag. Takze tvoje telo, ktere je zvykle na prazsky cas citi, ze je 16 hodin, takze teoreticky bys mel/a jit spat za cca 6 hodin. No jo, ale za 6 hodin bude v Americe teprve 16. Pujdes spat ve 4 odpo? Ne, protoze jinak se ti podela cely system a jetlag te chytne za prdel. Takze musis vydrzet, aspon do 8 hodin vecer (NY casu), pri cemz tvoje telo uz se citi na 2 rano druheho dne. Takze jsi bez energie, oci ti padaji a kdyz si sednes, hlava ti spadne do klina. No neni to zadna sranda. Takze jsem se snazila zustat vzhuru, nebrecet a nejak udrzet oci do vecere.
Ve stredu nas vzali na vylet do NY. Bylo to naplanovane az po veskerem skoleni, takze az nekde kolem 6-7 hodiny vecer a bohuzel jsme se zasekli v hodinu a pul dlouhe zacpe. To byla nejdelsi zacpa jakou jsem kdy v zivote videla! A to byl muj otec ridic nakladaku a v dlouhych zacpach uz jsem si prosedela svoje .... Takze jsme se samozrejme do NY dostali pozde a meli jsme hodne malo casu. Prosli jsme par dulezitych mist, videla jsem Empire (z dalky). Rockefellerovo centrum (bez stromu ze Sam Doma 2), Times Square, ruzne zname i nezname obchody, samozrejme jsme dali jidlo v Mekaci. Ale nevidela jsem Sochu Svobody, protoze to bylo moc daleko, byla zima, nebyl cas, a po tme v mlze je stejne prd videt .... A poslednich par minut jsme prosedeli v Dunkin Donuts a ohrivali zmrzle ruce horkou cokoladou. Nic moc abych pravdu rekla a fotky jsou na prd, protoze jsem fotila po tme.
Cesta autobusem trvala asi tri-ctvrte hodiny. Popravde si moc nepamatuju, vubec jsem nevnimala cas. Se slzama v ocich jsem poslouchala jak se holky bavi anglicky, at uz byly Africanky nebo Svedky, mely dobrou anglictinu. Ja jsem sedela sama a nebavila jsem se s nikym, ani jsem nikomu nerozumnela. Ale kochala jsem se pohledem na Ameriku. Bylo to zvlastni. Ne, ze by se Amerika lisila od Evropy tak moc, ale pritom byla uplne jina! Napisy s nazvy ulic, velke auta, male auta, predrazene auta, zlute autobusy, taxiky (to bylo jeste v dobe, kdy byly taxany vice mene jen v Praze) ruznych druhu a barev, lidi jak na Vietnamskem trzisti, a tolik ruznych narodnosti a "barev" kuze (cernosi, asiati, muslimove, bili, Indove, ....). Ja, "devucha od Ostravy", jsem videla jednoho jedineho cernocha za celych svych 20 let zivota. A tady jich bylo vic nez lidi v cele Ostrave! Ta architektura, mosty, prumyslove kominy, ... Toho bylo tolik! Bohuzel, at hledam jak hledam, zadne fotky z celeho skoleni jsem nenasla :-(
Po prijezdu jsme dostaly balicek informaci s dennim rozvrhem, kartu od hoteloveho pokoje a pak uz jsme meli volno. Byla jsem na pokoji se slecnou z Francie. Byla hodna a sympaticka, ale s tim francouzskym prizvukem ji bylo blbe rozumet. Moc jsme toho stejne nenamluvily. Jedine, co jsem chtela byla sprcha, napsat nasim, ze jsem ok, a do postele. Ono te totiz po prijezdu do Ameriky (nebo kamkoli trosku dal od Evropy) ceka jeste jedna prekazka - jetlag [dzetleg]. Cesky pry se to jmenuje "pasmova nemoc", a practicky je to syndrom, kterym trpi lide, kteri v kratkem casovem intervalu projdou 2 a vice casova pasma. Spatne se to vysvetluje, ale prakticky to vypada asi tak:
Z Prahy letis v 8 rano ceskeho casu, let do NY trva 8 hodin, takze jsi v NY v 16 hod. Chapes? Super, tak dal - v NY je Vychodni Americke Casove Pasmo (Eastern Time Zone) a to znamena, ze je cele vychodni pobrezi, a jeste nejaky kousek, je o 6 hodin pozadu od Prazskeho casu. Porad jeste stihas? Ok - Takze vyjedes z Prahy v 8 rano, let trva 8 hodin, a v NY jsi v 10 rano. Mazec co? Ale to neni jetlag. Takze tvoje telo, ktere je zvykle na prazsky cas citi, ze je 16 hodin, takze teoreticky bys mel/a jit spat za cca 6 hodin. No jo, ale za 6 hodin bude v Americe teprve 16. Pujdes spat ve 4 odpo? Ne, protoze jinak se ti podela cely system a jetlag te chytne za prdel. Takze musis vydrzet, aspon do 8 hodin vecer (NY casu), pri cemz tvoje telo uz se citi na 2 rano druheho dne. Takze jsi bez energie, oci ti padaji a kdyz si sednes, hlava ti spadne do klina. No neni to zadna sranda. Takze jsem se snazila zustat vzhuru, nebrecet a nejak udrzet oci do vecere.
Ve stredu nas vzali na vylet do NY. Bylo to naplanovane az po veskerem skoleni, takze az nekde kolem 6-7 hodiny vecer a bohuzel jsme se zasekli v hodinu a pul dlouhe zacpe. To byla nejdelsi zacpa jakou jsem kdy v zivote videla! A to byl muj otec ridic nakladaku a v dlouhych zacpach uz jsem si prosedela svoje .... Takze jsme se samozrejme do NY dostali pozde a meli jsme hodne malo casu. Prosli jsme par dulezitych mist, videla jsem Empire (z dalky). Rockefellerovo centrum (bez stromu ze Sam Doma 2), Times Square, ruzne zname i nezname obchody, samozrejme jsme dali jidlo v Mekaci. Ale nevidela jsem Sochu Svobody, protoze to bylo moc daleko, byla zima, nebyl cas, a po tme v mlze je stejne prd videt .... A poslednich par minut jsme prosedeli v Dunkin Donuts a ohrivali zmrzle ruce horkou cokoladou. Nic moc abych pravdu rekla a fotky jsou na prd, protoze jsem fotila po tme.
Cely ten tyden se tahl ve jmenu jetlagu (jak dlouho te to bude drzet je hodne individualni - me trvalo 3 mesice si zvyknout, ale ted uz mi cestovani tam a zpet mezi Evropou nedela problem), nudneho Aupair skoleni, kde ti budou porad opakovat "nenechavej dite v aute samotne" (ano, americky zakon), zopakujes si Prvni Pomoc a pokud mas lepsi anglictinu nez jsem mela ja, mozna si z toho skoleni i neco zapamatujes ....
Agentury vetsinou zarizuji lety na zacatek tydne a ctvrtek je ve znameni dalsiho cestovani - tentokrat k rodine, kde stravis zbytek sveho roku, v mem pripade do Newburyportu v Massachusetts.
Ale nez se dostanu k priletu k rodince, chci te jeste pripravit na dalsi male prekvapeni Ameriky:
1. zasuvky - prilozila jsem obrazek
2. kohoutky - trvalo mi asi 10 minut na to prijit!
3. postele - merim asi 160 cm a prumerna americka postel mi saha do pulky stehen
4. prikladam fotku casovych pasem
5. zacpy - hodiny a hodiny ... priserne
6. pocasi - kdyz jsem prijela, byla jen zima. Hned druhy den po prijezdu napadlo pres noc asi metr snehu. Pry normalka v lednu. A ja mela jen Tesco tenisky ....
Agentury vetsinou zarizuji lety na zacatek tydne a ctvrtek je ve znameni dalsiho cestovani - tentokrat k rodine, kde stravis zbytek sveho roku, v mem pripade do Newburyportu v Massachusetts.
Ale nez se dostanu k priletu k rodince, chci te jeste pripravit na dalsi male prekvapeni Ameriky:
1. zasuvky - prilozila jsem obrazek
2. kohoutky - trvalo mi asi 10 minut na to prijit!
3. postele - merim asi 160 cm a prumerna americka postel mi saha do pulky stehen
4. prikladam fotku casovych pasem
5. zacpy - hodiny a hodiny ... priserne
6. pocasi - kdyz jsem prijela, byla jen zima. Hned druhy den po prijezdu napadlo pres noc asi metr snehu. Pry normalka v lednu. A ja mela jen Tesco tenisky ....